Co můžete říci o Project Zomboid? Málokdo uvěří, že se jedná o nejrealističtější simulátor sebepřežití v zombie apokalypse, dokud si jej nezahrají sami. Začněme tím, že hojnost herních prostředí se prostě převaluje. Zde je přeživší, který má v úmyslu získat alespoň nějakou kořist, pomalu a opatrně se vydává do svého osobního domu a snaží se nezaujmout pozornost ghúlů potulujících se kolem. Zatáhne za kliku dveří... Zamčeno. Pokusí se zvednout nejbližší okno. V žádném případě! Pak v zoufalství rozbije loktem okno a spadne dovnitř. A to až po určitém počtu sekund. uvědomil, jaká to byla chyba. Spuštěný alarm svolává na oběd nemrtvé z celého okolí a někteří, zvláště hraví, už strkají vlastní kostnaté ruce skrz rozbité okno. V panice, v zoufalé snaze najít alespoň nějaký způsob obrany, přeživší spěchá do 2. patra. Za neustálého kvílení sirény a řevu mrtvol se strachem slyší, jak vstupní dveře vypadly z pantů a hnilobné nohy se už šoupou ke schodišti. Zamčený v ložnici zběsile prohledává skříně a komody. Nic, vůbec nic, kromě oblečení, povlečení a plyšové žluté panenky mývala. Spustil se alarm a teď je sípání mrtvé hmoty hlasitější. Dveře ložnice se už třásly.
V posledním pokusu zůstat naživu přeživší strhne z postele prostěradlo, přikrývku, popadne kabáty ze skříně a sváže je do jakési obdoby provazu. Tuto jednoduchou konstrukci už přivázal k radiátoru a hodlal na ni sestoupit z okna, když spolu se dveřmi vtrhlo do místnosti nejméně pět chodců. Bez váhání vyskočí z okna, drží se lana, prakticky se snese na zem, ale velmi pozdě si všimne, že dům je ze všech stran obklopen mrtvolami. Na první pohled se mu může zdát, že nemrtví už mu trhají maso a rozhazují vnitřnosti v okruhu 2 bloků. V jednu chvíli se ale odkudsi z centra města ozve hlasitá rána. Výstřel. Nemrtví, všichni jako jeden, obracejí svůj neužitečný pohled prázdných očí na stranu nejnovějšího zvuku a rovnoměrně se rozprostírají. Přeživší vydechne a sestoupí na zem a raduje se z vlastního štěstí. A tady cítí ostrou bolest v noze. Beznohý nemrtvý, kterého neviděl, mu kousl zuby do kotníku... O šest hodin později sedí v nějakém černém sklepě v objetí s lahví bělidla. Rána na noze hnisala, má horečku, halucinace, bolest je nesnesitelná. Už viděl, jak se to dělá se svými kamarády. Ví, že tohle je konec. Třesoucíma se rukama si přikládá lahvičku s bělidlem ke rtům. Stačí pár doušků a brzy bude po všem...
A to je jen jedna z téměř všech alternativ k odvíjení incidentů. Prostředí této videohry a pocity, které poskytuje, jsou analogické tomu, kdo občas dostane nabídku. Tady opravdu přežíváme. A tento proces nás nutí neustále přemýšlet o důsledcích našich vlastních rozhodnutí, a to i dlouhodobých. Chtěli byste se cítit jako terminátor a udělat si legraci z břicha z brokovnice? Ano, kvůli Všemohoucímu! Mějte ale na paměti, že zvuk výstřelů bude jen zvonek na večeři pro ghúly, kteří se k vám budou stahovat z celého města. A vaše kazety zdaleka nejsou nekonečné... Chtěli byste jíst? Můžete jíst poslední konzervy, ale co budete dělat zítra? A nakonec, po nějaké době strávené v Projektu Zomboid, si vše uvědomíte. Nebudete moci zůstat naživu trvale. Bez ohledu na to, jak jste cool, bez ohledu na to, kolik ghúlů zničíte, bez ohledu na to, kolik rajčat vypěstujete... Zemřete. Co to bude? Náhodný škrábanec od nemrtvých? Podchlazení? Hnilobná krysa sežraná v záchvatu hladu? Oheň nad kamny, která zůstala zapnutá? Smrt je nevyhnutelná, a co je nejdůležitější, nečekaná a nepředvídatelná. Videohra je prostě prosycena beznadějí a zoufalstvím. A to přičítám jedné z jeho nejdůležitějších výhod. "Neexistují žádné šťastné konce." Shrneme-li výsledek, rád bych oznámil, že Project Zomboid je jednou z těch vzácných her, ve kterých hráče nevedou za kliku. K hráči není přátelská a nějakou dobu ho testuje, hází výzvu. Skutečná výzva, ne vaše „vyhrát stisknutím X“. Bylo by jich víc. A i přes svou vlastní ranou fázi vývoje si videohra zaslouží obrovskou pochvalu. Jeho vývoj budu s radostí sledovat.
